Historie Priessnitzových léčebných lázní Jeseník - Gräfenberg

Za svou existenci a pozdější proslulost vděčí Priessnitzovy léčebné lázně a.s. Vincenzi Priessnitzovi. Byl to člověk, podle jehož vzoru vyrostly desítky vodoléčebných ústavů po celé Evropě. Narodil se 4. října 1799 jako šesté dítě chalupníka Jana Františka a Marie Terezie Evy Priessnitzových v malé osadě Gräfenbergu vzdálené 2,5 km od Frývaldova (Jeseník).

Již ve 12 letech byl nucen po otci převzít hospodářství a tudíž mu logicky zbývalo málo času na školu. Psaní dělalo Vincenzi potíže po celý život. Jeho školou se stala příroda, kterou velmi pozorně pozoroval. Seznámil se s podivu­hodnými účinky vody - to když tajně pozoroval, jak si zraněný srnec vyléčil poraněný běhák koupelemi v lesní studánce. Priessnitz měl intuici, mimořádné pozorovací schopnosti a paměť, navíc uváděl své myšlenky do praxe ve správnou dobu a na správném místě.

První praktické zkušenosti léčivých účinků studené vody získával na sobě. V 16 letech spadl Vincenz pod plně naložený koňský povoz a kola mu přejela hrudník. Přivolaný ranhojič prohlásil zranění za smrtelné, v lepším případě prý z mladíka zůstane mrzák. Vincenz však opět vsadil na vodu. Léčení sice trvalo rok, ale na konci byl Vincenz zdráv. Zpráva o tomto "zázraku" se rychle rozkřikla. Na Gräfenberg začali přicházet lidé z blízkého, později vzdáleného okolí a prosili o pomoc. Priessnitz pomoc neodmítal - napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Pověst o jeho nové léčebné metodě a jejích výsledcích se rozletěla do světa.

"Vodní doktor" jesenických hor měl stále více příznivců, ale i ne­přátel v řadách závistivých lidí a lékařů. V r. 1822 dal přestavět svůj původně dřevěný rodný dům v prostornější kamenný dům se speciálními prostorami určenými pro léčení. Tento dům se tak stal prvním vodoléčebným ústavem na světě. Okolní lékaři rozpoutali proti laickému a "nevědeckému" způsobu léčení hysterickou kampaň. Byly podá­vány proti němu žaloby. Tuto pro Vincenze Priessnitze velmi těžkou situaci pomohla rozuzlit württemberská vláda, která se rozhodla zřídit ve své zemi léčebný ústav podle Priessnitz­ova vzoru a požádala panovnický dvůr ve Vídni o dobrozdání. Na základě tohoto dobrozdání bylo v r. 1838 konečně vydáno povolení k definitivnímu provozu lázní.

Priessnitz ještě téhož roku zahájil výstavbu nového velkého léčebného domu. Rok 1839 byl nesporným vrcholem lázeňského provozu Priessnitzovy éry. Na Gräfenbergu se léčilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lé­kařů z celé Evropy , aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody a podle jejich vzoru pak doma založili vodoléčebné lázně.
Vincenz Priessnitz se dočkal za svého života vynikajících poct. Vděční pacienti z Maďarska dali na lázeňské promenádě postavit významným mnichovským socha­řem L. Schwanthalerem bronzo­vý pomník lva. V roce 1846 udělil Priessnitzovi rakouský císař Ferdinand V. Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy.

Vincenz Priessnitz pracoval s velkým zápalem denně od časného rána do pozdních večerů a často jej volali k naléhavým případům i uprostřed noci. To vše jej však současně značně vyčerpávalo, i když se snažil nedávat to na sobě znát, dostavily se v roce 1851 zdravotní potíže, kterým 28. listopadu 1851 podlehl.

Vincenz Priessnitz byl první, kdo uvedl do praxe důležitou potřebu moderní doby: návrat člověka k přírodě. Po celý život se řídil zásadou "následovat přírodu" - nic nevynucovat.

Kromě studených obkladů, mok­rých zábalů a omývání postiže­ných míst houbou uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Léčebné procedury doplňovala i pracovní terapie spojená s tělesnou námahou, pravidelná životo­správa a dostatek spánku. Sláva objevitele novodobé vodoléčby trvala i po jeho smrti. Na Gräfenberku byly postaveny další pomníky: Český (1847), Polský (1890), ve městě Frýval­dově roku 1909 velké sousoší vytvořené sochařem Obethem; ve Vídni byl v roce 1911 odhalena Priessnitzova socha v nadživotní velikosti, Priessnitzovy sochy stojí i v polské Poznani a německém Kirchheim u.Teck.

Po smrti V. Priessnitze se stal, na přání vdovy Žofie Priessnitzové, jeho důstojným pokračovatelem doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách.
V roce 1853 převzal lázně Gräfenberg a stál v jejich čele 38 let. Protože se vedení tak rozsáhlého ústavu ukázalo být nad síly jediného člověka, vzniklo brzy lázeňské kuratorium které vedl Dr. Schindler a čtyři Priessnitzovi dědici. Původní Priessnitzovy metody byly doplňovány o vědecké poznatky, o hlediska moderní medicíny, především fyziologie a patologické anatomie. Za působení Dr. Schindlera na Gräfenbergu vyrostly další lázeňské budovy.

Jeho nástupcem se stál jeho asistent dr. Eduard Emmel, který obohatil léčbu o další postupy, např. o masáže k vodoléčbě.
Světové úrovně dosáhl Gräfenberg pod vedením primáře dr. Josefa Reinholda (1885-1947), skvělého psychiatra a psychologa, který dokázal spojit Priessnitzův odkaz s nejnovějšími vědeckými poznatky. Zavedl zde léčení neuróz všeho druhu a pod jeho vedením vyrostl tento ústav ve světoznámé psychiatrické a neurologické pracoviště s výbornými diagnostickými a léčebnými postupy. V té době přijížděla do lázní především bohatá klientela z řady států Evropy, ale i z USA a Kanady. V r. 1938 byl dr. Reinhold nucen z rasových důvodů emigrovat do Polska, kde byl později zatčen a uvězněn v koncentračním táboře. Tam jako zázrakem přežil, v r. 1946 se vrátil do Lázní Jeseník a provozoval tu praxi až do své náhlé smrti v r. 1947.

V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků, později byl část objektů zabrána pro děti z bombardovaných německých měst.

Po roce 1945 byla budoucnost lázní nejasná. Postupně se dařilo na Gräfenbergu dále provozovat lázeňství přičemž byla léčba zaměřena na neuropsychiatrická onemocnění, v menší míře i na odstraňování následků otrav těžkými kovy a hlavně na nemoci cest dýchacích.
V 80. letech se v Lázních Jeseník léčilo v průměru 8 000 pacientů ročně.

Po r. 1989 byly jesenické lázně zprivatizovány. Stala se z nich akciová společnost, která do svého názvu pojala jméno slavného zakladatele, Priessnitzovy léčebné lázně a.s. Ve znaku má lva, symbolizujícího vítěznou cestu Priessnitzovy vodoléčby, ale i lva zavazujícího, že pokračovatelé proslulého "vodního doktora" budou i nadále čistými přírodními prostředky spolu s nejnovějšími poznatky vědy vracet lidem zdraví a radost ze života.

Lázeňská zařízení se neustále modernizují a již nyní dosahují evropské úrovně.
V současné době navštěvuje Priessnitzovy léčebné lázně a.s. ročně kolem 23 000 klientů, přičemž tvoří přes 20% hosté ze zahraničí.

Literatura:

Miloš Kočka, Alois Kubík
Vincenz Priessnitz - Světový přírodní léčitel
- účelem knihy je seznámit čtenáře s životem a dílem V. Priessnitze, průkopníka novodobé přírodní léčby, který dal společnosti 19. století svým působením velký podnět k tomu, aby začala jinak myslet při pohledu na nemoc a na nemockého. Je udivující, jak dokázal ve značném předstihu svými názory předcházet současnost a v mnohém jej smíme beze sporu zařadit mezi ty, pro které se stává samozřejmostí celostní pojetí medicíny.

Miloš Kočka
Prameny živé vody (Vincenz Priessnitz)
 - tato kniha, která vychází již ve čtvrtém vydání, poutavě líčí životní osudy a objevy geniálního léčitele Vincenze Priessnitze (1799-1851), zakladatele novodobé vodoléčby a prvního vodoléčebného ústavu na světě - dnes Priessnitzovy léčebné lázně a.s. Jeseník. Jeho, do té doby nevídaná metoda vyvést nemocného do přírody, otužit ho studenou vodou, posílit vzduchem, sluncem, pohybem, zbavit tíživých starostí, vrátit mu zdraví a dát radost ze života, byla nakonec - po těžkých bojích s předsudky, závistí a pronásledováním, jež vedlo až k branám žaláře - uznána jako "nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví."