Jeskyně Na Špičáku
Jeskyně Na Špičáku
patří k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě. První zmínka pochází z roku 1430 (Anthonius Wale). Jeskyně sloužila často jako úkryt, o čemž svědčí četné epigrafické nápisy na stěnách (nejstarší z roku 1519). V letech 1884 - 1885 byla primitivně zpřístupněna pro veřejnost Sudetským horským spolkem, od roku 1955 je jeskyně rozšířena a elektricky osvětlena. Přes 400 metrů dlouhý podzemní labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech (mořské usazeniny, stáří 350–380 milionů let).
Vývoj krasových prostor byl výrazně ovlivněn tavnými vodami ledovce, které daly jeskyni konečnou podobu a chodbám charakteristický srdcovitý profil.
Špičák (zvaný též Velký Špičák) je zalesněný kopec (516 m), nacházející se 1 km severně od Písečné. V podzemí kopce je jeskynní labyrint, zpřístupněno je 230 metrů chodeb. Trasa je bezbariérová. Špičák je budován krystalickým vápencem, který vytváří mohutný skalnatý hřeben 260 metrů dlouhý a až 33 metrů vysoký. Na skalách jsou krásně vyvinuté škrapy. Jeskyně jsou prakticky bez krápníkové výzdoby, zato s neobvyklými srdčitými a vejčitými profily chodeb. Ty byly pravděpodobně vymodelovány tavnými vodami pevninského ledovce, který v jedné z ledových dob zasáhl až k České Vsi.
