Karlovice v Jeseníkách

Hrad Quinburg

 

Uprostřed hlubokých lesů v Jeseníkách je možné nalézt skálu na níž stával dnes již zaniklý hrad. Na hrad se dostane z Vrbna pod Pradědem intuitivní cestou.

 

Podle nemnoha nálezů keramiky a z historických souvislostí, že hrad postavili z iniciativy zeměpána někdy na přelomu 13. a 14. století a opuštěn byl ještě ve 14. století.

Stezku ze strany vratislavského biskupství střežil Koberštejn.

 

Z hrádku byl výtečný rozhled na stezku v údolí. Stával na dvou samostatných skalách od hřebene oddělených průrvou přecházející v příkop. Na přední skále hradu stál nepravidelný palác, na zadním skalisku dodnes stojí torzo nárožní štíhlé hranolové věže. Obě skály na jihu spojovala silná hradba s malým dvorkem s cisternou, do níž se žlábky sváděla voda.

 

Jelikož k hradu nevede značená cesta, je přístup poměrně obtížný.

Nejlepší přístup je od opuštěné samoty "Drakov" (značeno v mapě KČT) vlevo po asfaltové silnici až k posedu. Následně je třeba jít opět vlevo k dřevěnému srubu a pokračovat vzhůru k vrcholu prudkým stoupáním skalnatým terénem. Na samém vrcholu hrad stával. Z hradu je krásný výhled do okolí. Když už hrad navštívíte, neopomeňte zavítat na nedaleké hrady Drakov (Drachenburg) a Koberštejn.

 

Návštěva trosek Quinburku, vypínajícího se v minulosti na strmých skalách nad údolím Černé Opavy, zabere celodenní túru, ale překrásnou horskou krajinou. Quinburg není rozhodně nedělním výletem pro rodinku s malými dětmi, ani výletem pro automobilisty.

 

O poutníkovi

Už samotné vynajití zříceniny v lesích může být docela vzrušujícím zážitkem, není-li po ruce podrobná mapa anebo ztratíte-li orientaci. Takto hledal hrad před půl stoletím poutník, který si o tom udělal zápis: ,,...Prodíral jsem se opět a opět hustým a nepřehledným tmavým lesem bez nejmenší orientace, stále rovně, ne výše, ne níže, stále na sever. Narazil jsem na lesní cestu, ale ta vedla jinudy než jsem potřeboval. Les ještě houstl, prozkoumával jsem každou záhybu, každou skálu. Vyčerpán jsem se po třech hodinách draní se houštinami a lesem tak hustým, že i v pravém poledne v něm bylo šero, sesunul do mechu...Po čtvrthodině jsem vystoupil na lesní cestu, která se tu klikatila, a po ní sestupoval mírně z kopce. Tu mně k smrti vyděsil nějaký vyplašený pták... ještě tak dravá zvěř...! Opět jen skály. Tady by to mohlo být! Nevypadalo to na hradní staveniště, ale šel jsem. Tu jsem letmo spatřil pár kamenů přilepených k ohromnému skalisku. Zeď. Tak tedy přece...!"